Plemeno: Labrarorský Retriever
Datum narození: 21.2.2001
Číslo mikročipu: 203096100101836
Zkoušky: ZZO, ZOP, ZPU1, FPr1, ZZZ, RH-E, ZVP1, ZZP1, ZZP2, ZZP-N, ZTV, VZ1

Záchranářské závody:

Jessika je bez P.P., z tohoto důvodu štěňata nebudou.

S Jessikou se od jejich cca 2 let věnuji záchranářskému výcviku. Má výjímečnou povahu. Výcvik ji baví a je velice učenlivá a vnímavá, vše rychle pochopí. Má možnost samostatně  přemýšlet a rozhodovat  se. Pro  Labradora to znamená  psychické i fyzické uspokojení.

V současné chvíli (rok 2008) Jessika ukončila svou záchrannářskou kariéru a to ze zdravotních důvodů. Zjistili jsme u ni nedomykavost srdeční chlopně, což vedlo k okamžitému ukončení veškerých fyzicky náročných aktivit. Také jí trápí srůsty na páteři a špatně fungující slinivka. Denně dostává léky na srdíčko, a krmena je výhradně granulemi Specific CDD.

   
    
Na této stránce bych Vás chtěla informovat podrobně o zkouškách které jsem s Jessikou složila a o závodech kterých jsme se účastnili. Seřadím je chrolologicky.

ZOP - Zkoušku ZOP jsme dělali na kynologickém cvičišti v Ostravě-Svinově 29.3.2003, jen tak ze startu, bez jakékoliv přípravy. Rozhodčím byl pan Jindřich Hon. Jen jsme se byli na cvičáku podívat, Jess si ho prošla, počuchala zajíce a seznámila se s tím, že hned vedle je rybník, a že tam se koupat opravdu nepůjde.

ZZO - Další zkouškou byla zkouška ZZO, dělali jsme ji v Hlučíně 25.4.2004, rozhodčím byl pan Jan Strach.

ZZZ - Další zkouškou byla vstupní záchranářská zkouška dle Národního zkušebního řádu ZZZ.
Tuto zkoušku jsme dělali na cvičišti ve Skotnici 19.6.2004, po důkladné přípravě. Rozhodčím byl pan Karel Pavlík. Již to nebyla taková sranda jako ZOPka. Hlavně stopy jsme museli nacvičit, a nebylo to zrovna jednoduché. Jess po stopě letí, a přechází lomy, předměty ji nic neříkají. Nacvičit ji tak aby jsme ji zvládli mi dalo opravdu zabrat.

RH-E - Po zkoušce ZZZ následovala záchranářská zkouška dle Mezinárodního zkušebního řádu RH-E.
Zkoušku RH-E jsme udělali až napodruhé. Při prvním pokusu jsme vypadli na stopě, Jess přešla lom a dokázala se na stopu vrátit, až poté, co nás rozhodčí odpískal, hold ji to trvalo moc dlouho. Stopy jsme dopilovali a přihlásily se znovu. Další pokus již byl úspěšný.

ZVP1 - Další a poslední zkouškou v roce 2004 byla zkouška ZVP1 zkouška vodních prací dle Národního  zkušebního řádu, taktéž záchranářská zkouška.
Zkoušku ZVP1 jsme dělali na letním výcvikovém táboře v Zářičí. Bylo to pro Jess velice náročné, cvičili jsme celý týden 3x denně. Psi byli utahaní, ale stále se soustředili na práci a polední pauzu opravdu plně využívali k odpočinku. Jess se tam naučila asi po 4 dnech odpočívat každou volnou chviličku, kdy se zrovna po ni nic nechtělo. Jinak se snažila pracovat nadoraz.

Na tomto táboře jsem s ní zkoušela i zkoušku ZZP1 a ZTV, bohužel neúspěšně. Chtěla jsem vědět co vše ještě zvládne, ale bylo toho na ni moc. V terénu už neběhala, ale šla krokem a pořád se po mě dívala jestli je to opravdu nutné. Skončili jsme hned u prvního speciálu, našla v časovém limitu pouze 1 osobu.
U ZZP1 jsme udělali oba speciály na výbornou, vyhořeli jsme na překážkách. I když Jess všechny překážky zná a nedělají jí problém, tehdy to pro ni problém byl. Byla vyčerpaná, bylo okolo 30 stupnů a my nastupovali po 14 hodině. V přípravě všechny překážky udělala, asi po 30 minutách jsme šli naostro. Skok vysoký 0, Áčko 0, z kladiny spadla, houpačka v pohodě, vysoký žebřík málem sletěla, tam už mi vyhrkly slzy do očí. Nebylo to tím, že už jsem dávno věděla, že zkoušku neuděláme. Bylo to tím, jak jsem viděla Jess jak strašně se snaží mi vyhovět i přes únavu a úmorné horko překážky udělat. Na vysílačce sice šla k bedně, ale jakmile k ní došla lehla si a ne a ne reagovat na povel "hop" to už bylo nad její síly. Neudržela jsem se a naplno se rozbrečela.
Byla jsem na ni tak hrdá, tolik se snažila, bylo mi úplně jedno, že tu zkoušku nemáme. Jess pro mě byla vítězem. Jsem na ni náležitě hrdá. Odhlásili jsme se a Jess se odplazila k autu do stínu a po tom co se napila hned usnula.

Závod Memoriál Oldy Dvoroka 2004
23.-24.10.2004 jsme se účastnili záchranářského závodu - Memoriál Oldy Dvoroka v Hlučíně. Tento závod pořádá brigáda Moravskoslezského kraje tradičně každým rokem na počest zakladatele brigády v roce 1972, Oldy Dvoroka. Tento memoriál obsahuje 1 speciál vyhledání v terénu, 1 speciál vyhledání v sutinách a pak poslušnost dle ZZP, tedy všech 10 překážek. Jess zrovna nebylo dobře, přejedla se hroznového vína a pořád zvracela, měla podrážděnou slinivku a byla na antibiotikách a díky bohu bez horečky.

Vylosovala jsem si startovní číslo 22 a to znamenalo, že jsme prvně odjížděli na sutiny. Tam byla Jess úžasná, ale panička tedy já, jsem ji to zkazila. Nedokázala jsem vyhodnotit co se mi snaží říct. Pan rozhodčí nám ukryl 2 figuranty vedle sebe a Jess přecházela zhruba těch 5 metrů od jednoho k druhému a štěkala. Byla jsem na ni naštvaná, nedokázala jsem přesně určit kde je figurant, a už vůbec mě nenapadlo, že tam budou dva. Šla jsem do jiné místnosti, tu jsme prohledali celou, nikde nic. Vrátily jsme se na místo kde Jess značila, označila mi nakonec jednoho figuranta, já nález označila a Jess pochválila. Čas nás kvapil a Jess zase běžela o těch pár metrů vedle a zase štěkala, seřvala jsem ji a ukončila práci. Až venku jsem se dozvěděla, jakou chybu jsem vlastně udělala. Hold k tomu tyto soutěže jsou, aby jsme se ponaučili z vlastních chyb a příště je neopakovali. Výsledek bodů v sutinách 43.

Jelo se zpátky na cvičák v Hlučíně. Tam nás čekalo terénní vyhledávání. Jess na mě byla naštvaná, nepochopila proč jsem ji seřvala, když značila osobu. Je taková citlivka a to se odrazilo na terénkách. Nechtěla figuranty hledat. Prosila jsem ji, pomáhala ji rozvrhnou terén, ale v ten den už naše souhra utrpěla újmu. Výsledek bodů 34.

Po krátkém odpočinku byla poslední disciplína, překážky. Měla jsem z toho hrůzu. Vzala jsem Jess na procházku, pohrála jsem si sní a dala ji najevo, že je mi to líto, že jsem to nedokázala správně vyhodnotit. Dostala páreček a její nálada se spravila. Překážky udělala v pohodě, počet bodů 80. Celkem jsme získaly 157 bodů a skončili na 24 místě. No hlavně, že jsme nebyli poslední. Pro mě to bylo ponaučení.

Na další zkoušky  a závody se chystáme v letošním roce (2005), chtěla bych letos splnit zkoušku ZZP1, ZZP2, RH-TA a pokud bude letní výcvikový tábor na vodě, tak i ZVP2. Uvidíme co se nám podaří, tak nám držte palce.

Memoriál Pavly Dařílkové Pardubice  13.-15.5.2005

Jedná se o závod záchranných tří členných družstev pořádaný každoročně záchranou brigádou Pardubického kraje. Závod byl směřován na využití psů v praxi.

Na místo – na cvičiště v Nemošicích jsme dorazili v pátek přibližně po 18:00 hodině, postavili jsme stany, a šlo se na losování startovních čísel. Našim vedoucím družstva byla Katka a vylosovala nám startovní číslo 10. Start byl od prvního stanoviště, dle startovního čísla v 8:00 hod.. Šli jsme tedy spát. Naše družstvo bylo ve složení já, Katka Jendřejčíková se Satem a Hanka Pozdíšková s Ronym.

V 7:45 jsme dorazili autem na naše první stanoviště, číslo 10. Zde jsme nechali auto a šli na „speciál“. Byli jsme upozorněni na to, že vše bude uděláno, jako při praxi, tedy při ostrém zásahu. Dostali jsme celkem jednoduchý úkol, najít holku, dostali popis jejího oblečení. Rozdělili jsme si terén a vyšli. Měli jsme na to 20 minut. Po cestě jsme našli pár svršků oblečení, ale nějak zvlášť jsme si jich nevšímali. Jess moc hledat nechtěla, chybí ji v terénním vyhledávání motivace. V porostu vyhledávala místo osob plastové láhve. Nemohla jsem ji pořádně seřvat, abychom nebyli diskvalifikovaní. Nakonec Jess narazila na ležící osobu 2x bafla a koukala na mě. Nadšená jsem ze způsobu označení moc nebyla, ale alespoň od osoby neodešla. Nahlásila jsem nález. Všichni jsme se sešli, ukončili práci a dostali za náš výkon 70 bodů.

Ponaučení: Poslouchat pozorně zadání, při nálezu svršku oděvu hlásit ostatním ve skupince, prohledávat tento prostor.

Pokračovali jsme na další stanoviště, číslo 11.

Zde nás čekaly sutiny, byli jsme domluveni, že do sutin bude chodit Jess, bohužel na tomto stanovišti nám bylo sděleno, že tam je velké množství lidských exrementů a jelikož je Labrador  na tohle magor, tak jsem to vzdala a na speciál šla Katka se Satem a Hanka s Ronym. Já s Jess čekala ve vyznačeném prostoru. Byla jsem napnuta a pořád poslouchala, kdy budou značit nález. Když se vrátily zpět, nebyly noc nadšené. Výsledek byl –100 bodů. Za každý falešný nález bylo totiž –100 bodů. Byly tam prý lákadla, např. napachovaná mikina s množstvím buřtíků, rozházené pamlsky. Pokračovali jsme přes město na další stanoviště. Bylo to zpět na cvičiště, tedy č.1

Cesta byla dlouhá, sluníčko peklo. Dorazili jsme na cvičiště, a hned nás čekala práce. Simulace autonehody, auto vyhořelo, účastník nehody se ztratil v přilehlém prostoru. Tedy opět terénní vyhledáváni v rojnici všichni psi. Pro mne to byla špatná zpráva. No nicméně jsme šli na věc a já Jess bedlivě sledovala, je totiž schopná mi u figuranta jen zavrtět ocasem, pokňourat a jít pryč. A co se nestalo, Jess v roští začala intenzivně vrtět ocasem a pak pokračovala dále. Byla jsem vzteky bez sebe. Zrovna se okolo mě ochomejtl Rony, tak jsem ho tam poslala, jakoby na přímo s vydrážděním. Vyrazil správným směrem, figurantovi očuchal obě kapsy a šel pryč. To byl další impusl pro mé nervy. Přivolala jsem si zpět Jess, škubla s obojkem, potichoučku ji pohrozila do ucha přísným hlasem a poslala ji na vyštěkání. Tento kráte ukázkové, přiběhla k figurantovi, zalehla s celou dobu řvala. Nahlásila jsem nález. Ukončili jsme práci se 70 body. Pokračovali jsme na stanoviště č. 2.

Bylo to zase celkem daleko. Když jsme dorazili dle mapy na místo, čekalo nás vyhledání 2 kluků, kteří kvůli prospěchu se nevrátili domů. Dostali jsme zadání k vyhledání nejdříve terénu dle buzoly. Na tom jsme totálně pohořeli. Nicméně jsme zvolili správný směr, hledali, hledali a nenašli nic. Odcházeli jsme s čislou 0, jako více družstev.

Ponaučení: Neposlouchali jsme pořádně zadání, 1 z kluků kolem nás chodil, nevšimli jsme si ho. Byl nám sdělen přesný popis oblečení, věk, jména kluků.

Dalším stanovištěm bylo číslo 3. Tam nás čekaly sutiny.

Byli jsme už všichni dost vyčerpaní, psi už toho měli taky dost. Rony se už s nám a nebavil, Sato měl ještě energie dost, ale šetřil ji na lumpárny a Jess se tvářila pořád stejně. Unavená nebyla, jen jí bylo horko. Jednalo se o rozpadlou stáj, všude okolo byly v ohradách koně, a já měla celkem obavy, ať mi za jimi Jess nevystartuje. Do sutin jsem šla já a Katka, Ronyho jsme nechali odpočívat. Na tomto stanovišti jsem Jess trošku více podusila, nebyla jsem schopná přesně označit místo figuranta, nicméně jsme spolupráci zvládli a figuranta označili s přesností na 2 metry. Dalšího se nám nepodařilo najít. Byl hned ze stratu pod plechy, Jess tam počuchávala, ale pak nás Katka poslala dovnitř budovy, že venek prohledá se Satem. Získali jsme tedy 100 bodů, za jednu osobu. Další stanoviště bylo s číslem 5, překážky.

Tady nás čekaly nestandardní překážky, které jsme museli překonávat s plnou výbavou, se psy. Bylo to dost náročné, ale i jsme se zasmáli. Plazili jsme se psy, přelézali prázdné barely,  překonávali výšku 2 metry. Tady Rony ožil, a nedostal žádný trestný bod. Na tomto stanovišti jsme měli 8 trestných bodů, získali jsme tedy 292 z 300 možných.

Na dalším stanovišti nás čekalo pádlování.  Já si sedla do zadu, a to pro mne znamenalo pádlovat chvíli nalevo, chvíli napravo. Psi dostali sem tam pádlem, ale jinak v pohodě. Počet bodů …..

Pokračovali jsme směr hrad.

Pod hradem jsme dostali zadání najít neurčený počet osob, které se v této oblasti ztratily. Jednalo se o terén, ploch se skálou. Tam byl úžasný Sato, který vyšplhal aˇž nahoru na skálu a označil osobu. V zápětí na to, označila osobu Jess, byl schovaný pod převisem. Po vyproštění jsem pokračovala ve vyhledávání, ale Jess štěkala v okruhu asi  15 metrů. Bylo mi jasné, že je tam ještě nějaká výška, ale nebyla jsem si jistá tím, zda necítí stejnou osobu kterou již našel Sato. Potom co jsme podusili všechny 3 psy, jsme nahlásili osobu nahoře na skále. Byla tam. Zde jsme získali plný počet bodů 300.

Pokračovali jsme výše k hradu. Tam jsme byli proškoleni na základy zdravovědy.   Přiznám se, už se mi nechtělo, nebavilo mě to, byla jsem unavená a měla šílený hlad. Psi při povídání pana ze záchranné služby usli. Po ukázce používaných pomůcek jsme šli na vyhledání 2 osob a poskytnutí první pomoci. Osoby jsme našli a na zbytku pohořeli. Nebudu rozepisovat jak, ale máme ve zdravovědě velké mezery.

Na dalším stanovišti jsme měli odložit psy a jít za roh vyplňovat testy zdravovědy. Psi na svých místech nevydrželi, Sato a Jess se rozhodli jít za námi. Rony, ten popošel jen kousek a koukal. Díky za to, alespoň pár bodíků. Po vyplnění testů, jsem se nemohla zvednout a rozchodit nohy. Bylo to hodně přemáhání a trvalo to celkem dlouho. Pokračovali jsme dál.

Na našem posledním stanovišti nás čekal test z veterinární oblasti. A navlečení sebe a psa do slaňovacího postroje. Je pravda, že už jsme slaňovala, a vím jak se oblíká, ale nějak jsem na to nemohla přijít, byl nějaký pokroucený. No, psa se mi do toho po poradě s Hankou povedlo dostat.  Katka Sata také správně oblekla. Odcházeli jsme zpět na výchozí bod na stanoviště 10, kde jsme nechali auto. Byla jsem utahaná jako kotě. Dojeli jsme na cvičák, dali najíst psům a jelo se do restaurace na jídlo. Tam jsem se pořádně přejedla, po s¨celodenním půstu, a večer mi bylo pěkně blbě. Večer nás čekalo ještě noční cvičení. Toho jsem se už neúčastnila. Já i Jess jsme zalehli v autě. Katka s Hankou na vyhledání šly. Jednalo se o vyhledání osoby v autě. Pes se žádného auta nesměl dotknout, bylo nebezpečí výbuchu. Rony se bohužel dotknul ocasem, jak s ním vrtěl a Sato na auto skočil. Bohužel 0 bodů.

Já jsem byla s prací Jessiky, spokojená až na ty plochy, kde vím, že je to naše mínus a budeme to muset dopilovat, s obrovskou motivací.

Závod dle ZZP1 a ZZP2 Praha 18.6.2005
Abychom přijely včas, vyjely jsme z Ostravy něco po 2 hodině ráno. Cesta byla dobrá. Katka Jendřejčíková si koupila auto, tak jsme ho jely otestovat . Nabaleno jsme toho měly celkem hodně. Stany, spacáky, jídlo na celý víkend, oblečení atd. Katka sebou měla i Quendoline, takže bylo veselo.  Dorazily jsme po menším bloudění něco okolo 7:30 na místo.

Při příjezdu jsme zjistily, že je závod jen na jeden den, z původně plánovaných 2 dnů, následně jsme zjistily, že nemají naše přihlášky a prý nedorazily některé platby. Nakonec se to vyjasnilo a závodů jsme se účastnily. Na sutiny to bylo dost daleko, navigace nedostačující, tak se stalo, že někteří závodníci, bloudili většinu času po okolí Prahy. Časový harmonogram byl sestaven tak, že se nejdříve jelo na sutiny, pak zpět na cvičák ve Zbraslavi na dovednost a pak opět na sutiny. Většinu času jsme tedy strávily cestováním, nebo čekáním. Nejdelší bylo čekání na ukončení závodu. Přiznám se, to už jsem byla značně nervózní a nebyla jsem sama. V organizaci jim závod trošku pokulhával. Nedostali jsme ani startovní čísla a bodovačky jsme obdržely až po prvním speciálu, jakmile jsme se vrátily na cvičák.

Okolo 19:00 byl závod ukončen. Nejlépe z nás dopadla Jana Stará s Castorem z Mrá Miku, splnila limit pro zapsání zkoušky, a v kategorii ZZP2 se umístila na 3. místě. Katka Jendřejčíková se Satem bohužel neuspěli na speciálech (9. místo) a já s Jess, chyběly mi 2 body do splnění dovednosti  a zapsání zkoušky ZZP1, no co se dá dělat. Takže si tuto zkoušku zopakuji dotřetice. Umístila jsem se na 5-tém.místě.

ZPU1 - Zkoušku ZPU1 jsme dělali na kynologickém cvičišti v Hlučíně 8.10.2005. Rozhodčím byl pan Květoslav Štibora, dostali jsme známku Velmi dobře.

ZZP1 - Zkoušku jsme dělali 9.10.2005. Na cvičišti v Hlučíně-Rovninách byla dovednost a speciální práce proběhly v areálu Vítkovic. Musím říct, že jsem se opět vyznamenala a udělala bych daleko líp nechat to jen a jen na Jess.

Memoriál Oldy Dvoroka 2005
I letošní ročník se jednalo o závod ve dvou speciálních pracích (sutiny, plochy) a poslušnosti složené z 10 překážek dle zkoušek ZZP. Rozloha terénu odpovídala u sutin 100x100 kroků a u plochy přibližně 300x200 kroků. Speciál sutin posuzovala paní rozhodčí Soňa Šabacká a uskutečnil se v areálu Vítkovic v již nevyužívaných prostorech. Plochy byly posuzovány panem rozhodčím Pavlem Šabackým a bylo možné je zhlédnout hned za areálem cvičiště ZO Hlučín - Rovniny.

S výsledkem Jessiky, tedy umístěním na 5-tém místě. Bylo obrovským úspěchem, vzhledem k vycvičenosti  a praxi ostatních psů.

ZZP2 - Zkoušku jsme dělali 7. května 2006. Opět proběhla na cvičišti v Hlučíně-Rovninách kde byla dovednost a na speciální práce se jelo do Vítkovic. Rozhodčím byl tentokrát pan Karel Pavlík. Nevím proč, ale Jess se vždy na zkouškách chová úplně jinak než při klasickém výcviku. Je možné, že je to mnou, i když si nepřipouštím, že bych byla nervózní, asi to pozná.

ZTV - Jedná se o zkoušku terénního vyhledávání. Dělali jsme ji 8. května 2006. Musím přiznat, že to byl spíše takový pokus, zda Jess nezapoměla to, co jsem ji hustila do hlavy na podzim. Připravovala jsem ji tehdy na terenní vyhledávání v rámci Memoriálu Oldy Dvoroka a jak se ukázalo, práce byla úspěšná. I když jsme celou zimu dělali sutiny, v terénu se pohybovala velice dobře.  Zkoušku jsme udělali na velmi dobře.

ZZP-N - Zkoušku ZZP-N jsme dělali s Jess na letním výcvikovém táboře 5. srpna 2006. Tábor byl super, nejsou to sice klasické sutiny na které jsme zvyklí ale zkouškám vyhovovaly.

Závod Memoriál Oldy Dvoroka 2006
O víkendu 21.-22.10.2006 proběhl v Hlučíně již šestý ročník záchranářského závodu pořádaného Záchrannou brigádou kynologů Moravskoslezského kraje – Memoriál Oldy Dvoroka. Tento závod je pořádán na počest Oldřicha Dvoroka, našeho kamaráda, dlouholetého kynologa a záchranáře, jednoho ze zakladatelů II. Československé záchranné brigády v roce 1972 na severní Moravě.

Letošní ročník byl zcela odlišný od předchozích let. Memoriál Oldy Dvoroka roku 2006 proběhl jako rozloučení se starým zkušebním řádem SZBK. Nebyl to tedy pouze jen závod, ale proběhl dle zkoušek ZZP2 a ZZP3, kde bylo možno při splnění limitů pro zkoušku si tuto nechat zapsat do pracovní knížky.

V kategorii ZZP2 bylo přihlášeno 9 startujících a do kategorie ZZP3 celkem 16 závodníků. Rozhodčími byli pan Květoslav Štibora, pan Pavel Šabacký a pan Vilém Babička. Jelikož byl závod docela organizačně náročný, nemůžu napsat který rozhodčí posuzoval, kterou kategorii. Bylo to dle rozlosovaných čísel v časovém harmonogramu. Ne všichni startující v jedné kategorii měli tedy stejné rozhodčí a stená místa speciálních prací.

Jess podala velice dobrý výkon i když jsme zkoušku nesplnili. Zde to byla ale má chyba, bohužel to tak je. Hold i psovod se musí hodně učit a jinak než po závodech to nejde. I tak jsme zkončili na pěkném 7. místě v hodně velké konkurenci z celé ČR.

Výsledková listina ZZP3:

 
ZPJ - Na zkoušku ZPJ jsme se vydali daleko do vojenského prostoru Milovice u Lysé nad Labem. Zkoušky pořádala Záchranná brigáda Středočeského kraje. Rozhodčím byl pan Vladimír Kuchta a Jaroslav Sedlák. Jess byla ten den dobře naladěna, vůbec ji nevadilo, že jsme vyjížděli v jednu hodinu ráno a jeli tak daleko. V autě moc místa nebylo, v kufru se "mačkali" tři psi. Jess, Atrei a Castor. Ano, vydaly jsme se na zkoušky tři Já, Jana a Martina.  Zkoušku jsme neudělali.  Musím, však říct, že Jess podala super výkon, byla jsem s ní maximálně spokojená. Chyba byla, jak jinak, opět na mé straně. Neměli jsme na 100% docvičenou osobu ve výšce, otevřené výšce. Také vzorek mrtvého pachu ve výšce, jsme moc necvičili. Tyto dvě věci však Jess s přehledem zvládla. Jako první jsme našli osobu ve výšce, nádherně ji označila. Pokračovali jsme prostorem dál, Jess celkem vykrývala prostor, uposlechla každého povelu ke směru ke jsem ji posílala což u výcviků nebývá běžné. Byla jsem mile překapena. Jelikož tato zkouška je rozdělena na dvě části - denní a noční, a je dán přesný počet nálezů - dva živé, dva mrtvé, dvě výšky, dva spodky, v libovolné kombinaci, bylo jasné, že v prvním kole můžou být max. 3 nálezy. Jess našla již zmíněnou otevřenou výšku živé osoby. Dále s úplnou přestností a přesvědčivostí značila ve výšce vzorek mrtvého pachu. Ač jsme se tomu moc nevěnovali, moc mě překvapilo označení, učíme na vzorek psy hrabat, a Jess i když byl ve výšce tak střídavě hrabala a koukala s hlavou nahoru. Prostě nádhera. Byla jsem na ni pyšná. No zkrátím to. Vyhořeli jsme na nevykrytí terénu. Prostor nebyl označen páskou, a prostě jsme ho nevykryli. Zůstal nám tam spodní živý. Cestou zpátky, jsem Jess nechávala prohledávat druhou stranu sutin, a ze své nervozity ji ještě nechala vyštěkat falešňáka. No totálně jsem to posr... Co k tomu dodat. Večer jsme vyrazili směr OVA, domů dorazily v neděli okolo sedmé hodiny ráno. To byl zase víkend. ...

FPr1 - Zkoušku FPr1 jsme dělali 22.4.2007 na ZO Hlučín. Rozhodčím byl pan Josef Surovec.  Stopa se šlapa na vojtěšce vysoké tak do půlky stehen, za rosy. Jess byla jako vždy plná energie, a chuti do jakékoliv práce. Na stopu se těšila, vypracovala ji velice pěkně. Ztratili jsme pouze 2 body a to na posledním předmětu, kdy jej zhruba o 3 kroky zalehla později. Získali jsme známku VÝBORNĚ.

Atesty Ministerstva vnitra 28.4.2007 - tady končí sranda, jeli jsme zhodnotit pár let intenzivní práce. Píši to s velkým zpožděním, dnes je 28.6.2007. Není pro mě zrovna lehké psát tyto řádky.  Jak již asi tušíte, neuspěli jsme. Tedy - oprava já jsem neuspěla. Jess by potřebovala vyměnit psovoda. Ten den bylo neskutečné horko, bylo něco přes 30 stupňů. První velice horký den v letošním roce. Do toho čerstvě zhozená budova, sutina plná prachu, a takového hnilobného pachu. Máme možnost cvičit pouze na sutinách které jsou již nějaký ten měsíc někdy i rok shozené, "čisté". Tato sutina byla tedy pro naše psy velice nestandardní a tak to taky má být. Jess několikrát když chtěla někam šlápnout, převalila se ji přes nohy cihla. Neodradilo ji to však. Hledala celkem no, nebudu říkat pěkně protože již vím, že umí podat daleko lepší výkon. Moc jsem ji do toho kecala, ač jsem si to nechtěla přiznat, byla jsem strašně nervózní. Až tady mi docházelo, že nejde o žádnou bezvýznamnou zkoušku, není to žádný závod. Jedná se o atesty, pokud by se nám je podařilo splnit, mohla by nastat situace, že bude jen a jen na mém rozhodnutí viset něčí život, já bych v tu chvíli musela říct "Ne tady již nikdo není, můžete to srovnat" a co kdyby tam někdo byl? Věřím Jess natolik, že jsem se vydala až sem? Mám na to? No toto všechno se mi honilo hlavou v tom nejméně vhodném okamžiku. Jess intonace mého hlasu rozhodila, ale stále byla ochotna jakžtakž pracovat. Našli jsme jednu osobu ve sklepě, ač byla dobře zadělaná za dveřmi přivřenými několika velkými kameny, Jess je odkulila a štěkala ležící přímo vedle figuranta. Perfektní označení, ale s tím odděláváním kamenů ji to trošku trvalo. Když jsme prohledávali zbytek trosek budovy, s nejistotou mi značila výšku, nebyla jsem si tím vůbec jistá, stále jsem se snažila u toho přemýšlet svou palicí. Neoznačila jsem to a vyšli jsme ven, tam začala značit v jednom místě, přesvědčivě tam štěkala s hlavou ve vodorovné poloze. Nevěděla jsem zda spodek nebo kde. Vůbec mě v té chvíli nenapadla výška. Jess nezvedla vůbec hlavu. Stála jak ve výstavním postoji a štěkala. Nahlásila jsem další osobu jako spodek. Následovala rozprava s panem Gustavem Hotovým. Musím říct, že takhle mě už dlouho nikdo nedokázal vytočit. Už na začátku vyhledávání si dobře pohrál s mými nervy. Ano, máte pravdu patří to k tomu. I když někdy platí přísloví: Čeho je moc, toho je příliš. No nic nechme to plavat, za ty měsíce jsem se s tím srovnala. No dopadlo to tak že jsme prohledali zbytek prostoru, někde na kraji ještě Jess značila další spodek, ten jsem už ani nehlásila, jen pochválila psa. Pak jsme skončili, v tom největším horku po 14 hodině odpolední. v místě kde Jess hlásila nález nebyl spodek jak jsem si myslela, padal tam pach z výšky. Stačilo tak málo....